Střed

Kniha je konfrontací dvou stanovisek k tématu globalizace. V té její části, jež obsahuje přímou polemiku obou autorů, vychází najevo, jak je obtížné se v současné nepřehledné situaci orientovat a jak důležité je brát v potaz i fakta, která unikají běžnému mediálnímu zpravodajství.

Pojednání J.-J. Rousseaua o původu jazyků vychází poprvé v českém překladu. Text sám byl objeven až v autorově pozůstalosti a patří mezi nejvýznamnější na dané téma v dané epoše. 

Svazek představuje soubor raných próz Thomase Bernharda, které vznikaly na sklonku padesátých let, z nichž některé publikoval pouze časopisecky či v literárních přílohách německých novin. Dnešní čtenář a obdivovatel Bernhardova prozaického díla v těchto prvních prózách ovšem shledá dvě ústřední linie, které provázely celou vyzrálou autorovu tvorbu: smysl pro paradox a absurditu krátké povídky-zprávy, v rozsáhlejších textech pak hudebně litanický hlas vypravěče zaznamenávající typicky bernhardovské vidění světa.

Soubor filmových recenzí, které vycházely v letech 2004–2011 v revue Prostor, je doplněn o několik textů dosud nepublikovaných. 

Soubor esejů Jeana Améryho (1912–1978) se vrací do období druhé světové války a let následujících a zachycuje autorovu klíčovou zkušenost – zážitky židovského vězně nacistických vyhlazovacích táborů. Co znamená být člověkem ducha v takovém

Román Mýcení z roku 1984 je autobiografickým příběhem a zároveň autorovým stanoviskem k otázkám umělecké tvorby. Rámec vyprávění je jednoduchý. Vypravěč se účastní „umělecké večeře“ na počest předního herce Dvorního divadla. Z ušáku v ústraní pozoruje dění a zároveň se před jeho vnitřním zrakem odvíjí příběh mrtvé přítelkyně.

Bernhardova novela Na výšinách vyšla knižně poprvé v roce 1989, avšak autor ji začal psát už v roce 1957, a patří tedy k jeho nejranějším prózám, resp. textům na pomezí poezie a prózy. 

Beton je jedna z nejpůsobivějších próz rakouského autora Thomase Bernharda (1931–1989), jehož romány a divadelní hry, ve kterých se spojují jazyková virtuozita, patos a humor s mravní neústupností, patří k nejvýznamnějším dílům německy psané literatury druhé poloviny dvacátého století.

Dnes již klasické dílo sestavil autor ze svých starších textů, vybavil rozsáhlým úvodem a poprvé vydal v roce 1969. Svobodu jednotlivce Berlin zkoumá z různých hledisek.

Lang se ve své analýze zaměřuje na jediný aspekt – otázku evropských Židů –, zařazuje jej do širší tradice evropského intelektuálního vývoje a snaží se ukázat, že Heideggerovo mlčení k tomuto problému není ničím náhodným, nýbrž představuje tvrzení svého druhu.