Poezie

Soubor veršů, který pod názvem Skrytý poklad vybral a uspořádal básník a překladatel Zdeněk Hron, je průřezem básnictví v českých zemí od středověku po současnost.

Výbor z poezie Franze Wurma, který patří k poslední generaci německy píšících autorů, jejichž kořeny jsou neoddělitelně spojeny s českou kulturou i s atmosférou a mytologií Prahy. Věra Koubova obdržela za svůj převod Cenu Josef Jungmanna 2005.

Výbor z básnické tvorby Thomase Bernharda, která vznikala v raném období jeho literární činnosti, převážně do počátku šedesátých let. Kniha zahrnuje dvě z jeho básnických sbírek (In hora mortis a Unter dem Eisen des Mondes) i soubor nezařazených básní publikovaných v časopisech a antologiích.

První část básnického díla Milady Součkové zahrnuje jednak sbírku Žlutý soumrak, oceněnou v roce 1942 v literární souteži Melantrichu, jednak dnes takřka nedostupné sbírky Gradus ad Parnassum (1957), Pastorální suita (1962), Alla Romana (1966) a Případ poezie (1971), vydané v emigraci a reflektující linii romantismu v tradici novodobé české poezie.

Bibliografické vydání poezie Kristiána Sudy, ilustrováno kolorovanou kresbou Martina Balcara.

Báseň v próze Kaladý, aneb: útočiště řeči je apoteózou místa a jeho podob v pojmenováních lidské řeči, a zároveň i bezprostřední reakcí na podzimní události roku 1938. Literární deník Svědectví zaznamenává s jedinečným odstupem tragické i banální události od jara do podzimu 1939 a vrhá poněkud odlišný obraz na první období německé okupace, než jaký jsme si utvořili v zrcadle pozdějšího vývoje válečných událostí.

Vladimír Kozlík v „Hovorech“ představuje prostřednictvím fotografií svůj vztah k myšlení a poezii Chan-Šana, čínského básníka z přelomu 8. a 9. století našeho letopočtu, jemuž jsou připisovány slavné verše reflexivní lyriky, psané na zdi venkovských stavení, klášterů i na stěny skal a balvany v čínském pohoří Tchien-tchaj. Verše z čínských originálů přeložila Marta Ryšavá.