Paměti

Kniha je souborem příběhů, vzpomínek a esejistických črt, které čerpají z životních i profesních zkušeností autora. Rudolf Roden (nar. 1923) je pražský rodák, který společně se svou ženou Evou přežil Terezín i vyhlazovací tábor v Osvětimi. 

Vzpomínková próza kolínského rodáka nás zavádí do atmosféry šedesátých a sedmdesátých let. Radovan Dršata s humorem líčí své příhody od raného dětství přes školní léta po dospívání, včetně zážitků z konce tzv. socialismu s lidskou tváří a okupace.

Německý překlad vzpomínek Jaroslavy Skleničkové, které vyšly česky poprvé v roce 2006. Kniha zachycuje životní příběh jedné z lidických rodaček, do jejichž osudu nanejvýš krutým způsobem zasáhly dějiny v podobě vyhlazení Lidic. Nacisté provedli tento čin jako barbarský akt pomsty na zcela nevinné a v podstatě nahodile vybrané skupině obyvatel.

V Pamětech Ludvíka XIV. (1638–1715) se nám dostává do rukou text, který osobitým způsobem přibližuje počátky jeho dlouhé, dvaasedmdesát let trvající vlády. Soubor těchto historických úvah a líčení vznikl v rozmezí let 1665–1671, zpětně zachycuje roky 1661, kdy Ludvík převzal moc z rukou regentky své matky Anny Rakouské, a léta 1662, 1666 až 1668.

Kniha zachycuje životní příběh jedné z lidických rodaček, do jejichž osudu nanejvýš krutým způsobem zasáhly dějiny v podobě vyhlazení Lidic. Nacisté provedli tento čin jako barbarský akt pomsty na zcela nevinné a v podstatě nahodile vybrané skupině obyvatel.

Autor knihy, jazzový hudebník Hubert Sigmund, se narodil roku 1934 v německé rodině v tehdejším národnostně smíšeném starém Mostě. Československo opustil až v šedesátých letech minulého století a v současnosti žije na německé straně Krušných hor a se svou starou vlastí udržuje četné a čilé kontakty.

Jen málo lidí může nabídnout pohled na české a německé dějiny 20. století z tak zajímavé perspektivy jako právě Hsi-Huey Liang - Číňan, který své dětství prožil s rodiči v meziválečném Berlíně, Praze a Bukurešti, kde jeho otec působil jako diplomat. Hsi-Huey Liang se záhy naučil chápat českou a německou kulturu.

Povídkový soubor Autodafé spojuje sebereflexe, sebeironie, hravost, parodie a hlavně bohaté příběhy velkého života. Kdo by chtěl alespoň poznat, kde je Taboriho vyprávění více osobní než faktické povahy, ten je odkázán na mimoliterární doklady (rozhovory, proslovy, články, recenze).

Eva Althammer-Švorčíková psala svůj česko-německý vzpomínkový román v posledních letech života a vlastně původně pro své vnuky. Další impulz jí dala vzpomínka jejího někdejšího žáka Josefa Škvoreckého, otištěná v almanachu gymnázia v Náchodě vydaném ke

Memoáry známé fotografky a filmové režisérky, která pracovala pro Adolfa Hitlera. Její vzpomínky jsou nejen drobnopisem rozporného dvacátého století a zrůdného totalitního režimu, ale i svědectvím o sváru velkého talentu a pracovní houževnatosti s egoismem a sebestředností, která jí nedovolí nahlížet cokoli kriticky, ale pouze z vlastního úzce vymezeného obrazu minulosti.

Paměti Františka Xavera Bašíka jsou událostí nejen pro kafkovské bádání, ale i neobyčejně zajímavým dokumentem o životě a práci obyčejných Pražanů zhruba před sto lety. Od roku 1892 se František Bašík učil jako příručí v obchodě s krátkým zbožím, který patřil otci Franze Kafky Hermannu Kafkovi.

V centru této knížky je deník, který si v prosinci 1944 začala psát čtrnáctiletá Katka Bárkányová v pracovním koncentračním táboře Glöwen u Wittenbergu. Deník psaný formou dopisů otci, kterého viděla naposledy na osvětimské rampě v červnu téhož roku a o němž byla přesvědčena, že se s ním po válce setká.

Kniha novináře a publicisty Sebastiana Haffnera způsobila krátce po svém vydání v roce 2000 značný rozruch. Obsahuje autobiografické zápisky, které vznikly před více než šesti desetiletími, v roce 1939. Kniha líčí první tři desetiletí života inteligentního a důsledného člověka. Syn z měšťanské, dobře situované rodiny začíná své vyprávění vzpomínkou na to, že vypuknutí první světové války pro něj neznamenalo víc než narušení prázdninové idyly.

Spisovatelka a publicistka Alena Wagnerová zachytila v prvních Odsunutých vzpomínkách (PROSTOR 1993) zkušenost jedné generace sudetských Němců s odsunem a údělem vyhnance v poválečném Německu - zkušenost těch, kteří v době války byli dětmi. Nyní se obrací ke stejné generaci českých obětí zla druhé světové války: ke zpovědím lidí, kteří byli hned po mnichovském diktátu vyhnáni jako první ze svých domovů v pohraničí tehdejšího Československa.

Vzpomínky známého kanadského historika a politologa, jehož zaměření i život je spjat s moderními dějinami Československa.

Memoáry bývalého prezidenta Spolkové republiky Německo zprostředkovávají pohled člověka, jenž byl a je výjimečnou osobností v politickém i intelektuálním ohledu a jemuž původ a rodinné zázemí dovolily prožívat a reflektovat moderní dějiny Německa způsobem zcela jedinečným.

Marešovy paměti zpřítomňují tragický a často až neuvěřitelně dobrodružný osud česko-německého intelektuála: od angažování se v řadách radikální levice (účast na povstání spartakovců v Berlíně 1919 a revolučních dnech v Hamburku 1921) přes novinářskou činnost doma i v Mussoliniho Itálii, působení ve francouzské cizinecké legii, odboj v době okupace a pronásledování gestapem, zatčení agenty NKVD až po sedmiletý pobyt v komunistickém kriminálu.

Autobiografie bývalého prezidenta Spojených států (1981-1989), jednoho z nejvýznamnějších politiků druhé poloviny 20. století. Ronald Reagan nepatřil k intelektuálně založeným prezidentům, jeho autobiografie však názorně ukazuje, co v politice znamená jasnost a neústupnost ohledně hodnot a cílů spojená se schopností přesvědčovat, využívat sílu a hledat pragmatická řešení.

Otakar Vávra podhaluje ve svých vzpomínkách stará přátelství S Hugo Haasem, Adinou Mandlovou, Zdeňkem Štěpánkem a mnoha dalšími osobnostmi české meziválečné kultury. Svým „podivným životem“ zanechal v české kinematografii stopu, která hned tak nezmizí.

Paměti našeho velkého malíře, grafika, dřevorytce a spisovatele zahrnují jeho život od narození do roku 1916, kdy byl povolán na frontu první světové války a kdy uzavírá počáteční období svého života plného hledání a krize počáteční tvorby.

Spisovatelka a publicistka Alena Wagnerová zachytila v prvních Odsunutých vzpomínkách zkušenost jedné generace sudetských Němců s odsunem a údělem vyhnance v poválečném Německu - zkušenost těch, kteří v době války byli dětmi. Nevtíravá působivost knihy je dána mimo jiné tím, že Wagnerová ve svých rozhovorech především citlivě naslouchá životním příběhům druhých lidí.